Marihuana je dnes především módní slovo, módní droga, kterou se posledních dvacet let vymezují revoltující mladí proti svým alkohol pijícím rodičům. Marihuana je zároveň jednou ze substancí, u které se dobře ukazuje nesmyslnost současné protidrogové politiky celého euroatlantického civilizačního okruhu.
Konopí jako rostlina
Marihuana je přírodní droga, suché květy marihuanového konopí. Konopí je rostlina, která se vyvinula na jihozápadních svazích Himaláje a za dobu, co se šíří přičiněním přírody i člověka po planetě, vytvořila nejméně tři druhy (podle jiných autorů poddruhy). Konopí seté (Cannabis sativa), konopí indické (Cannabis indica) a konopí rumištní (Cannabis ruderalis). Konopí seté je primárně určeno na výrobu vláken a oleje ze semínek, má až tři metry vysoké rostliny spíše přímého vzrůstu. Má malý, u vyšlechtěných variant nulový, obsah psychoaktivních látek. Konopí indické má spíše keříčkovitý vzrůst a je primárně určeno k výrobě marihuany a hašiše. Má vysoký obsah psychoaktivních látek a je hlavním zdrojem marihuany. Konopí rumištní roste stejně jako kopřiva na smetištích a není k ničemu.
To, co činí konopí tak zajímavou rostlinou, není její technické využití, byť se osvědčilo jako surovina pro výrobu skoro nezničitelných vláken, biomasy či oleje ze semen. To zajímavé je látka – chemicky diterpén – delta9tetrahydrocannabinol (THC), kterou rostlina obsahuje a která po přehřátí a vykouření či snědení způsobuje k jiným drogám těžko srovnatelný psychický rauš, který je zvláště u mladých stále oblíbenější.
Vzhledem k tomu, že se konopí v západní kultuře masivně konzumuje už od šedesátých let minulého století, od dob hippies, tak za těch padesát let prošlo technologickými úpravami. Díky genetickým manipulacím i tradičnímu šlechtění holandskými pěstiteli vzniklo vysoce potentní konopí zvané skunk (podle pronikavé vůně), které dosahuje až dvanáct procent THC v sušině – oproti třem či čtyřem procentům v sušině u marihuany nešlechtěné.
Pro orientaci v problematice marihuany je ještě důležité vědět, že se pěstuje buď pod lampami (indoor, převládá v České republice, kde na venkovní pěstění není na většině území dobré klima), nebo pod širým nebem – outdoor. Ten převládá zvláště na jižní Moravě.
Historie konopí
Užívání konopí je staré jako lidstvo samo, v Indii je jeho užívání k rituálním účelům staré jako sám hinduismus, proto můžeme směle předpokládat, že lidstvo je v čilém styku s konopím i marihuanou pět tisíc let. V Evropě máme první zmínky o užívání konopí od starých Skythů, kteří se po jeho konzumaci – snad pálili konopná semínka, spíše však celé květy, na rozpálených kamenech, chovali nevázaně a hlučně. Podobně v Delfách Pythie seděla na posvátném křesílku, a pod ní se pálilo voňavé listí, takže seděla v jeho kouři – a konopí bylo s největší pravděpodobností součástí té bylinné směsi.
V České republice známe, z jižní Moravy, bílomodré habánské dýmčičky z modrobílého porcelánu, jejichž hlavičky jsou tak malé, že sotva sloužily ke kouření tabáku. V jihomoravských Ratiškovicích bylo až donedávna, dokud lidové zvyky nepřeválcovaly komerční televize, konopí posvátné, a otep konopí se nosila v průvodech hned za panenkou Marií. Podle ne úplně věrohodných zpráv z medií se rozborem Shakespearových dýmek zjistilo, že z nich kouřil i hašiš, který se vyrábí z konopí. Klub Hašišínů (Le Club Des Haschichins) zakládají v roce 1845 třeba Alexander Dumas či Victor Hugo. Charles Baudelaire píše svou Báseň o hašiši a Gustav Meyrink povídku Hašiš a jasnozřivost. Devatenácté století konopí přálo.
Represe konopí
První a neblaze proslulý šéf amerického úřadu pro narkotika (tehdy U.S. Narcotics Bureau) Harry J. Anslinger vyhlásil v roce 1930 válku marihuaně a konopí obecně. Primárním důvodem byla možnost zesílení rasového útlaku – marihuaně holdovali především černí Američané a Hispánci.
Dalších dvacet let běžela kampaň proti trávě, a stále ji kouřili především příslušníci menšin. Pak však v padesátých letech vzniká literární zpověď beat generation, vycházejí knihy jako Nahý oběd Williama Burroughse či Kerrouacův román Na cestě, a v šedesátých letech celý tenhle proces vrcholí rozmachem subkultury hippies holdující všem drogám, nejen trávě. Koncem šedesátých let je kouření konopí v Americe masovou záležitostí – a ani léta represe s tím nic nenadělaly dodnes.
V Evropě se po druhé světové válce začíná sice pomalu, ale zato jistě rozlézat stín konopné represe také. Konopí je v rámci mezinárodních smluv zařazeno mezi drogy, a tak s s ním jednotlivé státy vypořádávají víceméně represně. Marihuana se v poválečných letech, především po hippies, stává zcela masovou záležitostí, přesto jsou ve jménu boje proti ní ničeny mladé životy, mladí lidé jsou zavíráni do vězení a vyhazováni ze škol.
První země, která se důstojně popasovala s konfliktem mezinárodních smluv a reality, bylo Holandsko, které od sedmdesátých let toleruje prodejny konopí – coffeeshopy. Svou érou legality si prošlo Švýcarsko, a po přelomu tisíciletí se najednou v řadě evropských zemí roztrhl pytel s nejrůznějšími formami malé tolerance ke konopí. V České republice není od 1.1.2010 pěstování méně než tří kytek trestným činem. Už bylo načase s konopím uzavřít mír – vždyť dnes tři milióny lidí v EU kouří marihuanu denně a 65 miliónů ji alespoň jednou vyzkoušelo.
Konopí a náboženství
Přestože v naší kultuře nemá konopí prakticky žádné náboženské souvislosti, nejméně dvě vlivná neevropská náboženství používají konopí jako rituální drogu. První z nich uvedu všem jistě svou prohuleností známé rastafariánství – totemické náboženství vzniklé na Jamaice, které se stalo vyhlášeným mezi kuřáky trávy právě tím, že rastamani užívají konopí. Náboženství je to – počtem svých vyznavačů – zcela marginální, ale jeho účes – dredy – pronikly do masových módních vln a ovlivnily masovou módu.
Druhý, tentokrát už významnější náboženský směr, který manipuluje s konopím, jsou hinduističtí mniši, kteří slouží bohu Šivovi. Tihle mniši – bábové, sadhůové – kouří ze svých kornoutovitých hliněných dýmek ne samotnou marihuanu, ale černý hašiš, kterému se v Indii říká čaras. Užívají konopí zcela stejně, jako křesťanský kněz při mši víno. Ona obluzenost, kterou substance přináší, je stavem, kdy je možné lépe komunikovat s Nejvyšším.
2024 ©