historie Prahy 7

jako by kdysi Holešovice měly sloužit coby "zásobárna" města pražského - přístaviště s loděmi a náklady, bývalá jatka, dnes tržnice a mnoho dalších průmyslových objektů, které lemují hlavní tahy a holešovická zákoutí. A tato logistická funkce byla dána už historicky: původní obyvatelé Holešovic a Bubnů se skutečně věnovali činnostem, které byly k užitku nejen jim, ale současně i všem ostatním. Živili se totiž převážně rybařením (Bubny) a zemědělskou činností (Holešovice). Podstatou Prahy 7 jsou tedy původní osady Holešovice a Bubny, přičemž první zmínka o Bubnech je z roku 1088 ve falzu vyšehradském.

Po spojení obou obcí po roce 1850 se především Bubny začaly mnohem více rozvíjet, nicméně ani Holešovice nezůstávaly pozadu postupně vycházely z rázu ryze venkovského přímo směrem do předměstské podoby. Ale sedm let po sloučení v roce 1857 se zde nacházelo pouhých 110 domů s 1200 obyvateli. Přesto ale nadále pokračovala výstavba vysokých činžovních domů, které dokreslují kolorit holešovických uliček, kde dnes přibývá kaváren a klubů, některé ulice postupně získávají více obytný charakter, a tak se chvílemi zdá, jakoby se návštěvník procházel některou ze zastrčených romantických uliček v Paříži. Připojení Holešovic a Buben k velké Praze nastalo v roce 1884. Už tehdy to byla sedmá pražská čtvrť, a toto očíslování jí zůstalo až do dnešních dnů. Až dlouho poté, v roce 1949 byly k této čtvrti připojeny další části, a to Bubeneč (o kterou se Praha 7 dělí s Prahou 6) a Troja. Posledně jmenovaná se však od 1. ledna 1992 osamostatnila a funguje jako samostatná městská část Praha - Troja.